Project Pagoda

ENGLISH

PAGODA PROJECT

Navigace:

První fotografie před restaurováním

Mercedes 230 SL z roku 1965 neboli Pagoda.

V březnu 2005 jsem ve Spojených Státech koupil tento kousek, je to model roku 1965, podle Data-karty vyrobený v červnu a prodaný dealerem z Kanady v říjnu 1965. Pak se během dlouhých čtyřiceti nějakým způsobem protloukal až skončil v USA ve státě Connecticut, odkud jsem jej vyhrábnul já.

Nakládáme auto v Bremerhavenu

Vzhledem k různým nesrovnalostem při dovozu mu to trochu trvalo, než dorazil až do Prahy, takže svoje 40. narozeniny trávil kdesi ve skladišti. Já jsem si jej jel vyzvednout v červenci 2005 do Brém. Na přívěsu jsme jej s bratrem dotáhli až do Prahy.

Kontejnery v přístavu

Z Prahy do Brém je to docela štreka, téměř 700 kilometrů, sice se jede většinou po dálnicích, ale s přívěsem to nemůžete moc mastit. Vyrazili jsme tedy za noci.

Přístav jako takový byl pro nás docela překvapení. Jsou to obrovské plochy plné zboží, všude mračna kontejnerů, náklaďáků, jeřábů. Zaoceánské nákladní lodě jsou neskutečná monstra. Za ploty jsou často vidět úplná pole nových aut, často seřazených podle barev jako nějaký květinový koberec, buď právě přivezených z Japonska, Koreje nebo Ameriky anebo naopak evropských značek čekajících na export do zámoří. Pro suchozemského středoevropana je to úžasná podívaná.

Vlak plný naložených aut

Zmocňoval se mě pocit malosti. My si sem z Prahy jedeme s přívěsem pro jednu maličkatou pagodu a zatím tady v hangárech a na parkovištích stojí tisíce, ba možná statisíce nových i ojetých aut v hodnotách několikrát převyšujících cenu i takového relativně ceněného veterána, jakým Mercedes 230 SL je. Tady to prostě jede ve velkém.

Vyřízení formalit a naložení auta nějakou dobu trvalo, takže domů do Prahy jsme dorazili až velmi pozdě v noci, spíš nad ránem.

Doma jsem auto uklidil do garáže a další den se s ním začal osobně detailně seznamovat.

Předchozí majitel byl nadšenec do tohoto modelu, sám měl ještě jednu Pagodu, 280 SL. 230-ku prodával proto, že potřebovala nový lak a klempířinu, což v amerických autoservisech znamená částku převyšující hodnotu auta samotného.

Protože jsem se na diskusním fóru věnovanému Pagodám (http://www.sl113.org/forums/) zmínil, že mám zájem tohle auto koupit, ozval se mi a nabídl svůj vůz. Výhodou bylo to, že už nakoupil mnoho relativně drahých náhradních dílů, když si původně myslel, že si auto zrekonstruuje sám pro sebe. Ta moje pagoda tedy potřebovala hlavně klempířinu, lak, čalounění (nové koberce jsem dostal jako bonus) a celkové vyčištění. To je tedy alespoň moje představa v tuto chvíli. Doufám, že mě nic nepříjemně nepřekvapí....

Tohle je několik fotek, které jsem dostal od původního majitele, takhle auto vypadalo, když jej koupil on.

Všimněte si světel určených pro americký trh (tzv. Sealed Beam Headlights - vakuově uzavřených světel, kde žárovka je jednou částí spolu s reflektorem).

Opěrky hlavy nepatří do modelu 230, na přání byly dodávány až pro model 280, tj. od roku 1967. Přestože jistě přispívají k pasivní bezpečnosti, já jsem je už k autu nedostal, protože je původní majitel prodal zvlášť ještě dřív.

Na obrázku chybí boční chromové lišty, ale ty jsem dostal zvlášť.

Znalci si pak také možná všimnou vnějších zpětných zrcátek, která taktéž nepatří na 230 SL, nýbrž na 280-ku. To samé platí i o puklicích, 230-ka má dvoudílné, sestávající z krytu středu kola a z ozdobného rámečku okolo. Mně osobně se víc líbí ty pozdější kryty.

Pokračování (První fotky a zkušební jízda)